Nositelé nenávisti. Také jsou to produkty sametové revoluce?

Když jsem si přečetl u příležitosti výročí 17. listopadu 1989 (a tedy sametové revoluce) vyjádření dvou osob, které se snaží trvale ovlivňovat veřejné mínění a být svého druhu morálními majáky společnosti, musel jsem si od plic odplivnout. 

Jsou to lidé, kteří se objevili zčista jasna až po listopadu 1989. První z nich je Pavel Rychetský, po 20 let předseda Ústavního soudu, předtím ministr spravedlnosti, místopředseda vlády i generální prokurátor. A v letech předcházejících revoluci velmi přičinlivý právník Stavebního bytového družstva (SBD) Pokrok, který svému zaměstnavateli získávval velké peníze  z penalizace stavebních vad a nedodělků, jež stavební dodavatelé družstva Pokrok při stavbách bytových domů vytvářeli. Byla to krásná živnost. Ale nevím, zda to byla dokonalá průprava k tomu, aby se takto specializovaný právník mohl stát tím, čím se stal. Tedy zejména  předsedou Ústavního soudu. A tedy nejvyšším hlídačem ústavnosti v naší zemi. V tomto svém úkolu konec konců Rychetský také fatálně selhal. A to nejméně ve dvou případech. 

Tím prvním bylo protiústavní zrušení ústavního zákona, který vytvářel podmínky pro vyvolání předčasných voleb na podzim roku 2009. Tímto činem Rychetský ovlivnil politickou situaci v České republice naprosto fatálně. Ze zrušení voleb do sněmovny je patrné jeho hluboké pohrdání demokracií a pluralitním politickým systémem a svobodnými volbami

 Ty jsou podle Rychetského  vhodné zřejmě pouze tehdy, když ve volbách vyhrají ty správné politické strany. A to by se na podzim roku 2009 nestalo, neboť by podle relevantních průzkumů zvítězily strany politické levice. A to se Rychetskému a těm, kdo mu poskytovali (a já si myslím, že to byly jisté síly ze zahraničí, nechci přímo říci, že určité zahraniční služby) politické krytí,  nehodilo. Možná proto, že by levicová vláda nikdy nepřistoupila na zřízení základny NATO na českém území. 

A druhý případ byl před volbami v roce 2023, kdy až  po vyhlášení termínu voleb prezidentem, Rychetský až s odstupem mnoha let, po které existoval volební zákon, došel v Ústavním soudu k názoru, že je potřeba platný volební zákon změnit. A to tak, aby byl nevýhodný pro stranu Andreje Babiše. To je jako kdyby v průběhu fotbalového zápasu někdo změnil pravidla hry.  

V současné době Rychetský jako rádoby soukromník napadá naprosto nechutným a neurvalým způsobem Andreje Babiše a jeho vládu. S tím, že by tato vláda měla co nejrychleji skončit. Větší pohrdání demokracií a vládou lidu si už nelze ani představit. Kdyby se jednalo o nevědomého hlupáčka z nějaké vinopalny, ještě bych to pochopil, ale v tomto případě se jedná o bývalého nejvyššího ústavního soudce. Muže, který sice neměl žádnou odbornou průpravu pro výkon této funkce (jeho odborné práce bychom asi spočítali na prstech jedné nebo maximálně dvou rukou), ale alespoň základní právní povědomí mohl v SBD Pokrok získat. 

Druhý případ člověka, který se snaží vypadat jako boží umučení a  svědomí národa, je kněz Tomáš Halík. Tento kněz, rádoby modla, ostatně už dávno shnilá, se vyjadřuje s naprostou samozřejmostí k ryze politickým otázkám.Také jemu je trnem v oku vláda Andreje Babiše. A na ní útočí tak nechutným způsobem, že se slušný člověk musí ohradit.  Tomáš Halík má v sobě   podle mého názoru tak trochu inkvizitorskou dušičku. Svého politického odpůrce by nejspíš rád hodil do ohně pekelného. Naštěstí je to dnes možné jenom obrazně.

 Tyto řádky na obranu A. Babiše a jeho vlády píšu s vědomím toho, že jsem nebyl před volbami před rokem voličem žádné ze současných vládních stran. Nicméně demokracii chápu jako vládu lidu, jejímž přirozeným vyjádřením jsou volby. Mám na mysli především volby parlamentní, což jsou v našich podmínkách  především volby do sněmovny. To je skutečný svátek demokracie. A pohrdat svobodnými volbami a vůlí svobodných občanů je neuvěřitelný cynismus, nechutný projev elitářství a ukázka toho, jak tito dva „přátelé lidu“ uvažují.