Vláda do třešní

Dokonce i Jiří Paroubek může mít občas pravdu. Bývalý předseda sociální demokracie už několik měsíců se svou obvyklou urputností, zaťatostí a sebestředností odepisuje vládu Petra Nečase a předvídá jí brzký pád. V tomto bodě se mýlit nemusí.

Zajisté, kdyby expředseda Paroubek neučinil dříve tolik špatných předpovědí (že fenomenálně zvítězí a bude premiérem), kdyby i ty svoje dobré odhady nezabalil do hrozného přehánění (koalice je lež, zoufalci, špína), dostalo by se mu více slechu a pochopení. Na druhé straně: kdyby byl Jiří Paroubek schopen uměřenosti, nebyl by to Jiří Paroubek (a pak by se premiérem možná i skutečně stal).

Ovšem poslanec Paroubek opravdu není důležitým tématem. Zato osud Nečasova kabinetu a koalice pravého středu, jež ještě v létě vyhlížela poměrně slibně, je záležitostí zásadní. Česká politika totiž, jak se zdá, není schopna udržet funkční ani takovou vládu, která se opírá o velkou, v historii samostatné České republiky nebývalou většinu 118 hlasů ve Sněmovně.

Šrapnely Věcí veřejných

Prvním, patrně nejviditelnějším faktorem, který by mohl přivodit brzký pád vlády, je nestabilita Věcí veřejných a jejích představitelů (v politickém, programovém i psychickém slova smyslu). Už při vzniku vlády se říkalo, že Věci veřejné představují časovanou bombu v jejích útrobách. Ovšem v posledních týdnech se ukazuje, že nejde jen o jednu bombu, ale hned o několik náloží (možná nukleárních).

Bombou je Radek John a jeho sporná kvalifikace pro výkon funkce předsedy strany a ministra vnitra.

Bombou je ovšem i faktický šéf strany Vít Bárta, byť jeho lze určitě považovat za (všeho) schopnějšího než Johna. Bárta symbolizuje propojení strany s detektivní agenturou ABL. Tyto podezřelé vazby nesetře ani opětovaná náklonnost k prezidentu Klausovi: je ostatně pozoruhodné, že prezident, obvykle protestující proti odposlouchávání, našel zalíbení v muži, jehož někdejší firma se zabývala též špehováním (pardon, „prověřováním“).

Podobné zvláštní náklonnosti z Hradu se těší i další nálož z Věcí veřejných – ministr školství Josef Dobeš. Má zvláštní sklony, včera například svým poradcem jmenoval Ladislava Bátoru, který prostě je bizarním úkazem z okraje české politiky (ať jeho spojenci z hradní party štěkají a řičí, jak chtějí).

Kalouskovy procedury

Seznam náloží Věcí veřejných uzavírá místopředseda Škárka (tato bomba již možná vybuchla). Nejprve novinářům vykládá, že ho Vít Bárta platí za loajalitu, a pak řekne, že si to vše vymyslel, vlastně mystifikoval.
Škárka zde použil takzvanou Kalouskovu proceduru: Něco utrousím, pak zjistím, že je to blbé, otočím, že jsem si vše vymyslel a lhal; ovšem řeknu to vědecky – já mystifikoval. Postup se po ministru financí a místopředsedovi TOP 09 Miroslavu Kalouskovi jmenuje proto, že je jeho průkopníkem: před pár týdny tvrdil, že má nahrávku ze schůzky šéfredaktorů českých deníků a časopisů, aby pak řekl, že nic takového nemá, že si věc vymyslel... mystifikoval.

Osoba ministra Kalouska má ovšem pro osud koalice hlubší význam, než že jen učí ostatní koaliční politiky sofistikovaně lhát. Stále více se ukazuje, že i on představuje pro budoucnost vlády riziko. Kdyby jediným problémem vlády byly Věci veřejné, dalo by se předpokládat, že i v případě jejich konečné exploze (rozpadu) by dostatečná část poslanců zbylých po VV podpořila ostatní koaliční strany: vláda by tak udržela ve Sněmovně většinu (i když by byla jen křehká). To by ovšem tyto strany, TOP 09 a ODS, musely mít věcné a korektní vztahy. Ve skutečnosti však mezi nimi zuří boj, jenž do značné míry symbolizuje právě Miroslav Kalousek.
Ne snad, že by si Kalousek přál rozpad vlády, nijak by mu patrně neprospěl. Otázka však je, zda se mu jeho oblíbené hry směřující k obraně a upevnění vlastní pozice nevymykají z rukou. Respektive, že bojem o svůj osud či vliv nakonec neohrožuje osud vlády.

Jakkoli je evidentní, že nynější ministr obrany Alexandr Vondra nese za hodně sporné zakázky ProMoPro politickou odpovědnost, je jeho vina vážně taková, aby ho ministr Kalousek musel vyzývat k odchodu?

Nebo jde též o spory kolem ministerstva obrany a tamních zakázek?

Cožpak Kalousek neví, že vynucený odchod Vondry jako dalšího ministra ODS po Drobilovi by mohl znamenat oslabení již tak dost slabé pozice šéfa občanských demokratů a premiéra Nečase, či dokonce jeho pád?
Sám premiér Nečas je ostatně další slabinou vlády. Kdyby byl silný, kdyby se nebál (velké části vlastní strany), mohl by si v koalici zjednat trochu více respektu. Ale zatím, zdá se, není nic takového na obzoru.

Co by se tedy muselo stát, aby vláda nepadla do třešní? Aby přežila léto? Buď by se Věci veřejné musely nějak stabilizovat (zatím to vypadá jako pohádka). Nebo by musel Petr Nečas nějak zvýšit svůj vliv a moc (možné, ale obtížně představitelné). Nebo by se musel Miroslav Kalousek uklidnit (možné, ale nejisté).

Pak se samozřejmě ještě může stát něco neočekávaného. Cosi, co neumí předpovědět nejen autor tohoto textu, ale dokonce ani Jiří Paroubek.