Aktuality

Syriza pokračuje

Bývalý a také budoucí premiér Tsipras se v průběhu léta rozhodl správně. Ve vlastní straně mu vyvstala silná vnitrostranická opozice s nesplnitelnými ultralevými požadavky, která by dříve či později zcela destabilizovala vládu Syrizy. Chtěl-li být do budoucna stále premiérem, musel udělat jedinou věc. Zbavit se tohoto batohu se zátěží. Bývalí radikálové ze Syrizy se stali velkými poraženými voleb.

Dalším velkým poraženým řeckých voleb jsou evropské instituce. Ty jsou prostoupeny establishmentem složeným z řad konzervativců a křesťanských demokratů, socialistů a sociálních demokratů a v menší míře liberálů. Mezi tuto společnost krajně levicová Syriza jaksi nezapadala a bruselský establishment chtěl dát najevo také podobně smýšlejícím radikálům ve Španělsku či v Itálii, případně v dalších zemích, jak moc střetnutí s ním bolí. Nicméně se Syriza po volbách vrací

Řecko dlouhodobě projevovaná nesmiřitelnost bruselského establishmentu a vlády Syrizy přivedla až na hranici státního bankrotu. Lidé se museli obávat, a především ti ze středních vrstev, kteří mají účty v řeckých bankách (ti chudí nemají v bankách peníze žádné nebo jen velmi malé vklady a ti opravdu bohatí Řekové už mají své peníze dávno někde jinde), že v důsledku státního bankrotu přijdou o své vklady a země bude uvržena do chaosu.

Tsiprasova vláda však v poslední možné chvíli udělala rozumné kroky (méně již EU) tím, že se zavázala k provedení potřebných reforem, za což byla odměněna tzv. třetím záchranným balíčkem. Málokdo si ale dnes připouští, že třetí záchranný balíček vlastně jen odsunuje celý problém řecké ekonomiky a schopnosti dodržovat finanční závazky o pár let dopředu.

EU, MMF a Světová banka neudělaly nic proto, aby Řecku pomohly alespoň s nějakým novým „Marshallovým plánem“, třeba za řecké peníze. Řečtí věřitelé si prosadili, že bude postupně odprodán řecký národní majetek za 50 miliard eur. Proč by například část z této sumy, třeba 20 miliard eur, nemohlo být postupně vkládáno do projektů, například typu start-upů, které by během několika let pozvedly účinnost řecké ekonomiky a změnily její strukturu. Proč řecká vláda například rozumným způsobem neřeší zdanění řeckých rejdařů, kteří ještě před dvěma lety neplatili z mezinárodní přepravy žádné daně. Nyní již mají nějakou část zisků zdaněnou, a je otázka, zda by nebylo nejvýhodnější těmto mistrům daňových úniků rovnou nabídnout daňové bonusy při investování části zisku do rozumných podnikatelských záměrů v Řecku…  Prostě struktura řecké ekonomiky se zatím nemění a není naděje, že se změní. Bez peněz z vnějšku se ani změnit nedá.

Tsipras se v průběhu své půlroční premiérské mise postupně přestal chovat tak, jak byl do té doby ve své politické kariéře zvyklý, tedy jako politický agitátor. Zvolna se mění na reformě-socialistického politika. Doufejme, že jeho záměry s Řeckem jsou čestné a jeho vláda neskončí v podobném morálním marasmu, jako vlády donedávna politických hegemonů Řecka, Pasoku a Nové demokracie.

 Ve volbách Tsiprasova Syriza zvítězila velmi výrazně, téměř s 35,5 % odevzdaných hlasů, a díky volebnímu bonusu, který v Řecku získává volební vítěz (50 mandátů), bude mít v 300členném parlamentu 145 mandátů, tedy o 4 méně nežli dosud. V Parlamentu si uchoval, byť oslabené pozice, také koaliční partner Syrizy, strana Nezávislí Řekové, a společně vytvoří velmi pravděpodobně během několika příštích dnů novou koaliční vládu. Bude to tedy déjà vu.

Je potřeba říci, že vláda Syrizy bude sice do budoucna početně slabší, pokud jde o počet mandátů v Parlamentu, ale vnitřně nesporně konzistentnější. Pokud se bude alespoň z části dařit plnit ekonomické cíle, stabilizovat ekonomiku země, jednat s mezinárodními věřiteli o restrukturalizaci dluhu (a vhodná situace k tomu možná nastane po španělských volbách v závěru tohoto roku), má Syriza šanci udržet vládu celé čtyřleté volební období. To by se v řeckých podmínkách ovšem rovnalo téměř zázraku, kterému málokdo věří.
 
V poli poražených skončila se solidním výsledkem 28,09 % Nová demokracie, což je, s ohledem na politiku této strany v předchozích desetiletích, výsledek vlastně velmi lichotivý. Další z dřívějších hegemonů řecké politiky, socialistický Pasok, dopadl viditelně hůře. Nicméně své parlamentní pozice si zachoval, byť pouze s 6,4 % hlasů. To může být jistým příslibem pro resuscitaci této strany v budoucnu, čemuž ovšem věří pouze málokdo…

Nízká volební účast u voleb (cca 55 % hlasů proti lednovým téměř dvěma třetinám) svědčí o tom, že velkou část Řeků příliš časté návštěvy volebních místností nebaví a nevidí v tom žádné skutečné východisko z obtížné situace pro svou zemi a pro sebe.

zpět na úvodní stranu
Další aktuality