Aktuality

Střípky z Číny III

V úterý brzo ráno jsem se vrátil z týden trvající návštěvy v čínské provincii Če-ťiang, kde jsem byl ve městech Chang-čou a Šao-sing. Jedno město má deset milionů obyvatel a druhé, menší, má „jen“ pět milionů obyvatel.

Kromě oficiálního programu jsem měl jeden opravdu silný zážitek, který se týkal buddhistického kláštera nedaleko Chang-čou. Tento klášter nebyl zničen ani v době kulturní revoluce, kdy v celé Číně  silně řádily tzv. Rudé gardy, které za pár let revoluce dokázaly zničit tisíce cenných kulturních památek. A tento skvostný areál, přes 1000 let starý, s mnoha pozoruhodnými výtvarnými díly, zejména sochami, zůstal netknutý. Dnes jej každý den navštěvují desítky tisíc lidí. A mniši kláštera, kromě meditace, které se jistě věnují, zajišťují také rekonstrukce uměleckých děl a svatyň, tak aby byly stále  v bezvadném stavu.

 

 

V areálu je skvělá vegetariánská restaurace, která je opravdu kulinářským zážitkem. Celkově musím říci, že kulinářská stránkai byla při týdenním pobytu na mimořádně  vynikající úrovni a ukázala pestrost, atraktivitu čínské kuchyně ve všech restauracích, které jsme navštívili.

 

Silným dojmem na mě zapůsobila návštěva firmy Wanfeng Auto holding, která je jednou z největších firem na výrobu součástek do automobilů na světě a chce se nyní věnovat letectví.

 

V rámci provincie Če-tiang jsou z rozhodnutí jejího guvernéra zřizovány tzv. vesničky prakticky s monotematickým programem výroby či služeb. Podle guvernérovy představy by jich mělo být kolem stovky a my jsme měli možnost navštívit dvě.

 

Jednu „vesničku“ která se soustředí na leteckou výrobu. Areál zmíněné firmy Wanfeng má pět a půl kilometrů čtverečních a obsahuje dvoukilometrovou přistávací dráhu pro letadla, několik supermoderních, roboty vybavených hal a několik hal rozestavěných nyní pro nové potřeby firmy v oblasti leteckého průmyslu.

 

Budoucí administrativní budova vedení  firmy svou velikostí připomíná washingtonskou budovu Kongresu USA. V té vesničce, která souvisí s průmyslovým areálem, žije nyní 340 tisíc obyvatel, ale další 2 miliony m2 bytových ploch jsou právě ve výstavbě.

 

Tentýž den jsme navštívili také další "vesničku", zaměřenou na výrobu hedvábí. To znamená především látek s až 80 tisíci vzory, módních šátků, kravat, oblečení všeho druhu, ložního prádla a tak dále. To vše z hedvábí.

 

Hedvábí je na čínském trhu relativně velmi levné. Když jsem viděl vzory například hedvábných šátků, vzpomněl jsem si, že podobný šátek, který v Chang-čou stojí cca 40 korun, se v prodejně Hermes prodává za více než stonásobnou cenu. A podobné je to kravatami.

 

Tato firma má zájem uspořádat v České republice výstavu svého sortimentu a já doufám, že se jí to v krátké době povede. Měl jsem samozřejmě dotazy na téma „vesniček“ s představiteli provinčních úřadů. A ani ti přesně  nevěděli, kolik desítek vesniček je vlastně už v běhu.

 

Další "vesničky" se budou zaměřovat například na výrobu čaje, na sklo, porcelán, finanční služby a tak dále. „Vesničky“ jsou zajímavé z mnoha hledisek. To první hledisko je ohromný stupeň robotizace a automatizace, který zřejmě provází všechna průmyslová zařízení v rámci těchto "vesniček", jež tak mají být nositelkami technologické revoluce v Číně.

 

Třeba v hedvábnické továrně jsem, navzdory její obrovitosti, viděl maximálně 50 zaměstnanců,  a z toho desetina byla v muzeu hedvábnictví. Program, který jsem za týden absolvoval, byl velice náročný, protože zasahoval do mnoha odvětví. Byli jsme na dvou vysokých školách. Kromě v předchozím textu zmíněné ekonomické univerzity jsme navštívili také na vysokou školu s lékařským zaměřením. Viděli jsme špičkové čínské technologie, které si dřív nebo později najdou cestu do světa, pokud už tam nejsou.

 

V každé ze špičkových čínských společností, které jsme navštívili, hrály rozhodující roli segmenty pracovníků výzkumu a rozvoje, případně kreativci (v hedvábnictví).

 

Denně jsme v průměru nachodili kolem 25 tisíc kroků, z toho 6 tisíc kroků jsem nachodil každé ráno při cvičení čchi-kung. Litoval jsem obou mladých dam, které v naší skupině byly, protože ty chodily s vyššími podpatky, a to určitě není příliš příjemné. Je jen škoda, že cesta z Šanghaje do Prahy trvá dlouhých 11 hodin. Přílet po ránu znamená, že člověk, který tuto cestu po náročném týdenním programu absolvuje, musí celý den strávit odpočinkem…

zpět na úvodní stranu
Další aktuality