Program LEV 21 pro volby do EP

Program ochrany národních zájmů

Preambule

Říká se, že naše země leží v srdci Evropy. Její poloha skutečně v minulosti předurčila počátky a vývoj české politiky, ekonomiky a kultury a způsobila vzájemné sdílení a prolínání duchovních i materiálních hodnot s našimi bezprostředními sousedy i v rámci celé Evropy. Český národ přitom za často složitých a velmi nepříznivých podmínek a okolností prokázal svou životaschopnost a uhájil svou identitu, území, jazyk a kulturu. To v nás vyvolává pocity národní hrdosti a úcty k našim předchůdcům, kteří položili základy naší národní a státní pospolitosti, jež se nyní snažíme jako jejich následovníci dále rozvíjet. Byli to velcí čeští vlastenci a současně i Evropané, kteří do společné evropské pokladnice přinášeli takové hodnoty, jako požadavek mravní a duchovní obrody (Mistr Jan Hus), vzdělanosti a humanity („učitel národů“ Jan Ámos Komenský) a mírového soužití evropských národů (plán Jiřího z Poděbrad na mírový spolek evropských křesťanských panovníků). Z novodobých význačných osobností musíme zmínit především oba zakladatele Československé republiky, T.G.Masaryka, jejího prvního prezidenta a politika a myslitele evropského a světového formátu, a Edvarda Beneše, jejího druhého prezidenta a jednoho z architektů Společnosti národů.

I když problematiku Evropy v její celé šíři nelze vztahovat pouze na Evropskou unii, byla to právě Evropská unie, která po 2. světové válce položila základy pro mírové soužití evropských národů a jejich další spolupráci a všestranný rozvoj. EU dlouhodobě směřuje k posilování federativních prvků integrace, neboť jen tak může obstát v globální ekonomické soutěži s USA, Čínou a dalšími rychle rostoucími ekonomikami světa. Naše strana LEV 21 si tyto objektivní vývojové trendy uvědomuje a s dalším posilováním evropské integrace proto souhlasí, žádá však, aby při těchto integračních procesech byly dostatečně zabezpečeny české národní zájmy v duchu hesla našich národně socialistických předchůdců „Rovnost národů a rovnost v národě!“ Nositelem těchto národních zájmů je český národ, který nechápeme v úzce etnickém smyslu, ale v širším smyslu jako politický národ, tvořený českým etnikem a příslušníky všech národnostních menšin, žijících na našem území, kteří pracují ve prospěch České republiky a respektují její ústavní pořádek a právní řád, kulturu a demokratické tradice.

Pokud jako strana LEV 21 uspějeme v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu, zavazujeme se, že budeme ve všech strukturách Evropské unie aktivně pracovat ve prospěch českých národních zájmů tak, aby pokračující evropská integrace probíhala při posilování demokratických procesů rozhodování, vycházela z racionálního rozdělení kompetencí mezi orgány EU a národních států a přihlížela k českým národním specifikům.

Program ochrany národních zájmů

Ekonomická krize a navazující restriktivní reformy ohrožují evropský sociální model, včetně jeho nejzákladnějších hodnot, od jistoty důchodového zabezpečení až po univerzální přístup ke školství a zdravotní péči. Cílem evropské levice je zvolit takové zastoupení v Evropském parlamentu, které prosadí, že evropský sociální model zůstane zachován a využije k jeho rozvoji nových možností, které přináší 3. tisíciletí.

Evropský parlament je volen občany přímo a může z toho odvozovat i svůj díl autority vůči národním státům. Slovo dostává „evropský lid“, a je v jeho zájmu, aby je co nejlépe využil. Je však „evropský lid“ něco skutečného? Vlády o něj moc nestojí. Rády se schovávají za evropské instituce, když nechtějí nést odpovědnost za nepopulární rozhodnutí. Občané si pak nutně myslí, že všechny neoliberální recepty, kterými ekonomika trpí, byly nadiktovány Bruselem.

Zkušenost však ukazuje, že v protestech proti nezaměstnanosti a chudobě, které vyvolala v mnoha zemích EU bankovní a dlužnická krize, vystupuje jen malá část účastníků otevřeně antievropansky. Výzkumy shrnují, že lidé nejsou proti EU, ale proti tomu, jak je unie řízena. Jsou proti tomu, že EU nebrání evropský sociální model. Volby do EP je tedy potřeba využít jako příležitost, jak evropské instituce ovlivnit, aby byly bližší občanům a víc se zaměřily na zachování evropského způsobu života.

Kandidátem Evropských socialistů na předsedu Evropské komise bude pravděpodobně současný předseda Evropského parlamentu Martin Schulz. Neznamená to, že někomu přenecháme monopol na oslovování evropských voličů, ale je zřejmé, že tyto volby už nejsou čistě národní záležitostí.

Pokud v těchto volbách zvítězí levice, dostává mocný nástroj pro realizaci svého programu. Také česká levice potřebuje silné a akceschopné zázemí v Bruselu. Zvolení poslanci strany LEV 21 podpoří proto programové aktivity i personální návrhy Strany evropských socialistů (PES). Bylo by chybou, kdyby voliči brali tyto volby na lehkou váhu jako dřív, kdy se k nim vypravil jen každý pátý nebo šestý občan s volebním právem. Měli by také rozlišovat, kdo chce aktivně hájit české zájmy v unii, a kdo jen pokračovat v tradiční neplodné roli českého potížisty, který se v rozhodujícím okamžiku vyhne jednáním, a potom jen trpně čeká, co si dohodnou ostatní. A kdo je v Evropském parlamentu jen do počtu, přestože má relativně silné zastoupení.

Globalizace a izolace

Zdá se, že největším zlem, které na nás dopadá, je globalizace, ale ve skutečnosti trpíme hlavně izolovaností, abychom byli volně k dispozici domácím monopolům a kartelovým dohodám a vyděračům, aby jim nic nepřekáželo v odírání občanů a drancování národních zdrojů.

Fakta:

Stačí porovnat české a zahraničí ceny základních potřeb, aby bylo jasné, kolik české domácnosti za svou izolovanost zaplatí.

Stačí porovnat mezinárodní žebříčky korupce, abychom pochopili, proč ani velký příliv evropských fondů (byť vlastní neschopností přiškrcený) nic nezměnil na poklesu průměrných reálných příjmů českých občanů – se samozřejmou výjimkou nejvyšších příjmů.

Stačí sledovat vývoj české konkurenceschopnosti, aby bylo vidět, jak nám svět uniká.

Stačí porovnat rekordní vývozy surového dřeva a počty malých zpracovatelských závodů, které jsou zavírány, protože jim chybí surovina, aby bylo zřejmé, že řeči o obraně české suverenity a proti „vměšování Bruselu“ zakrývají drancování republiky jako poslední kolonie, ze kterého většina obyvatel nic nemá. A jako maskování vlastní nekompetentnosti, což je vlastnost, která brání úspěšnějšímu prosazování národního zájmu. Český národní zájem nejlépe prosazují nejkompetentnější. A takové kandidáty na své kandidátní listině strana LEV 21 nepochybně má.

Do konfliktu s převažujícím evropským trendem, jak se prosazuje v sousedním Německu, je snaha za obrovské peníze (300-400 mld. Kč) dostavět dva bloky v jaderné elektrárně Temelín, což nemá logiku, protože třetina produkce elektřiny se vyváží (zatímco domácí spotřeba klesá).

Také vysoké ceny energetických, telekomunikačních a bankovních služeb, které hrnuly astronomické zisky převážně zahraničním vlastníkům těchto společností, jsou způsobeny chybějící konkurencí. Náprava proto musí být nejen ve zvláštní sazbě daně, úměrné evropským standardům, ale i ve větší otevřenosti evropskému trhu, aby nové povinnosti nemohly být přenášeny do cen, a tedy na spotřebitele.

Obecně – evropské fondy a instituce neumíme využít, protože

· nevyhovují nám – musíme tlačit na zpružnění evropských pravidel – potřebujeme audit potřeb a bariér

· brání tomu domácí monopoly, které potlačují konkurenci – podpořit občana evropskými pravidly a institucemi – potřebujeme audit nástrojů

· neumíme to – proto přibližovat nejlepší praxi z úspěšných zemí – potřebujeme audit využití osob, českých občanů, kteří prošli evropskými institucemi a jejich českými protějšky

Cesta z krizí vede přes promyšlenou integraci

Vyhlídkou evropské integrace jsou Spojené státy evropské někdy v budoucnosti, ale k tomu je zatím daleko, a občas se tento cíl spíše vzdaluje. Zárodkem federace je společná měna euro, ale ta se ocitá v nekonečných krizích, protože není propojena se společným rozpočtem EU a Evropskou bankovní unií. O potřebě těchto institucí víme, začíná se pracovat na jejich vzniku, ale Česká republika byla zatím mezi těmi, kdo tomu stáli spíše v cestě – vlastně proti svému zájmu. Potřebujeme prosadit skandinávské, švédské a finské pořádky v rozpočtech všech států EU, včetně naší země.

Zkusme se podívat na důsledky chybějících evropských federálních institucí tam, kde je to nejnázornější – na příčinách probíhající krize eurozóny, která nakazila i další země:

Dnes se nejčastěji mluví o zadlužených státních financích, o jejich krizi, ale třeba Španělsko, které patří do takové skupiny, mělo na začátku vzorné rozpočtové hospodaření. Ale začaly se tam hroutit banky, které utrpěly ztráty z přehnaných spekulací s „bublinou“ realitního trhu. Vyžadovaly pak rozsáhlou státní pomoc a to stáhlo státní finance do problémů také. Zadlužený stát se snažil zachránit škrty ve výdajové části rozpočtu, ale problémy státu se tak jen přesouvaly do domácností, klesla poptávka, vláda to dorazila omezením veřejných zakázek a ekonomika se ponořila do recese. To je typické nejen pro Španělsko, ale také pro ČR.

A dál už pokračuje spirála smrti. Dluhu absolutně nepřibývá, ale když klesá HDP, zvyšuje se podíl dluhu na HDP. Zhoršení tohoto nejsledovanějšího čísla vystraší investory a ti začnou požadovat vyšší výnos státních dluhopisů. Vyšší úroky znamenají dražší obsluhu dluhu. Vláda víc škrtá, hospodářství dál padá, občan může jen přihlížet a bezmocná je i vláda.

Jsme ztraceni?

Pokud se spoléháme jen na centrální nástroje, pak ano. Národní stát si uleví, jen když mu přijde na pomoc nějaký evropský mechanismus. Nemusíme se hned hrnout do placení cizích dluhů, ty totiž nemusely dojít tak daleko. Kdyby dřív existoval společný evropský dohled nad bankami, mohl nabídnout včasnější signalizaci rizika krize. Tento společný dohled však vzniká až teď, zatímco další nástroje chybí. Chybí dohoda o tom, jak by mělo centrum zasáhnout v případě podobného ohrožení evropského bankovního systému, a chybí i fond a obecně zdroj, ze kterého by se tyto náklady hradily.

Chybí také pravidla, která by přenesla větší část odpovědnosti za bankovní selhání na investory do bankovních dluhopisů, na banky a na majitele největších vkladů. Stát by neměl být oslíčkem, ze kterého se vytřepou všechny tyto peníze a měl by se omezit jen na garance drobných vkladů, podle současné evropské normy do úrovně 300 tisíc eur.

Rejstřík chybějících institucí a nástrojů je podstatně širší, proto se EU často dostává do situace, kdy je ekonomicky obrem, ale politicky pouhým trpaslíkem. To blokuje množství potenciálních výhod členství v EU. Proto chceme vystupovat aktivně v jednáních o dalším postupu integrace a pokusíme se přispět k tomu, aby se stávající ostudná česká pozice negativismu a rozbíjení toho pozitivního, co můžeme vytěžit z našeho členství v EU, co nejrychleji odblokovala.

Rozkradené dotace

Nejviditelnějším přínosem našeho členství v EU jsou evropské dotace. Jejich výše teď byla shodou okolností zhruba srovnatelná s velikostí schodku státního rozpočtu, tedy kolem sta miliard korun ročně. Jenže neschopná pravicová koalice jejich čerpání nezvládala, takže významná část evropských dotací zůstane nevyužita. Zato rozpočtové schodky dokázala nasekat mnohem větší, ten z roku 2009 dokonce třikrát větší, když započteme celý veřejný sektor a spotřebované rozpočtové rezervy z předchozích let (2004 – 2006).

Co horšího, v době, kdy jsme měli obrovské evropské peníze na dosah, česká vláda nejenže vystupovala velice agresivně proti všem novým záměrům EU, ale zároveň připustila s dotacemi bohorovně manipulovat. České ministerstvo financí neumělo nebo nechtělo zachytit chyby v použití evropských fondů. Audit Evropského účetního dvora našel chyby ve 40 procentech zkoumaných případů (!).

K tomu, co nebylo vyčerpáno, tak připočtěme peníze vracené Bruselu („korekce“). A peníze, které byly čerpány zdánlivě bezchybně, byly často vyházeny za předražené nesmysly. Silně působila také celková chaotičnost čerpání způsobená nekompetentností českých ministerstev.

Naštěstí máme ještě druhý pokus – další finanční období v postavení čistého příjemce evropských fondů. Období let 2014 – 2020 tak představuje unikátní historickou příležitost, kdy ČR může využít evropskou pomoc na modernizační investice.

Problém dlouhodobých investic

Rozkrádání evropských fondů je o to závažnější, že jde o jednu z mála příležitostí pro dlouhodobé financování českého hospodářství. Jak varuje typický materiál, předložený poslancem levicové frakce na půdě výborů Evropského parlamentu, finanční trhy sledují jen krátkodobé cíle a přehlížejí sociální, environmentální a demografické výzvy dlouhodobé povahy, před kterými Evropa stojí.

Dlouhodobé financování evropské ekonomiky by přitom lépe posloužilo veřejnému zájmu, a může být řízeno i takovými cíli, jako je sociální koheze, sociální spravedlnost a rovné zacházení, což je vhodnější než soustředění výlučně na hospodářské finanční ukazatele.

Ostatně přesně takový typ ekonomiky je uplatněn ve Švédsku, které si s ekonomickou recesí poradilo ze všech zemí EU zřejmě nejlépe.

Potenciální přidanou hodnotu dlouhodobého financování veřejného zájmu nelze měřit jen ekonomicky. Nemá prospět jen investorům a akcionářům, ale také zaměstnancům, zřizovatelům a spotřebitelům.

Peníze pro malé a střední podniky

Je ve společenském zájmu, aby se pozornost Evropské komise i vlád více zaměřila na produktivní kapitál místo finančního kapitálu. Proto by měla Evropská komise podporovat dlouhodobé investice s co největšími pozitivními sociálními externalitami. Podporu vyžadují investice sledující cíle Strategie 2020, které nejsou dostatečně financovány, jako jsou malé a střední podniky. Podpora by se naopak měla vyhnout oblastem, jako jsou nemovitosti (mimo sociální bydlení a obnovy bytového fondu) a předejít tak novým neproduktivním bublinám.

Malé a střední podniky (střední podnikatelský stav) potřebují přednostní přístup k fondům pro dlouhodobé investice, protože tvoří základ hospodářského růstu a tvorby pracovních míst v EU. Zároveň je třeba zachovat jejich financování po dobu celého životního cyklu podniku.

Z toho plyne i výzva evropským penzijním fondům, aby zaujaly společensky odpovědný postoj ke svým investicím – a taky Evropské komisi, aby nepřicházela s pravidly pro tyto instituce, které od dlouhodobého financování odrazují.

Malé a střední podniky vytvořily v EU 80 procent nových pracovních míst v letech 2005 – 2010. K jejich prvořadým požadavkům patří i zjednodušení legislativy – nemusí být stejně podezřívavá jako ta, která je určena pro obří nadnárodní korporace. Chce to vůči tomuto sektoru více vstřícnosti a velkorysosti.

Přidaná hodnota EU

Příklad podpory malých a středních podniků – byť je třeba vnímána jako nedostatečná – ukazuje možnosti EU, kterých je třeba využít, nehledě na seznam evropských programů a institucí, které už se tomu věnují. Jednotný trh se společnými základními pravidly usnadňuje intenzivní kontakty v různých zájmových sítích. Je velkou výhodou, že tvoříme součást největšího ekonomického celku světa a jsme vybaveni klíčovými svobodami, včetně pohybu osob prakticky bez hranic, což bylo ještě před čtvrtstoletím nemyslitelné. Z toho by měla plynout jasná evropská dividenda, která však byla patrná jen v prvních letech po našem vstupu do EU. V důsledku chybné hospodářské politiky českých pravicových vlád v letech 2007 – 2013, chaotického a nedostatečného čerpání evropských peněz a špatné zahraniční politiky (okázalý euroskepticismus v EU, rezervovanost k zemím BRISC apod.) se výhod našeho členství v EU nedařilo více využít.

Varování před ztrátou suverenity jsou směšná, republika je momentálně víc ohrožená pokusy o českou izolaci. Olomoucké tvarůžky a utopence jistě uhájíme. V klíčových rozhodováních EU platí pravidlo „jeden člen, jeden hlas“, velcí jako malí. Tam lze hájit národní zájem nebo působit ve prospěch určitého záměru. V Evropském parlamentu je sice hlasovací síla jednotlivých národních zastoupení proporční k jejich velikosti, ale i tam počty zvýhodňují malé státy a znevýhodňují ty velké. To usnadňuje vytváření koalic členitějších regionů, jako je třeba ten středoevropský.

Je tu tedy prostor, jak hlídat priority ČR, její legitimní národní zájmy. Je však nezbytné, aby tyto priority konečně začaly vycházet z dlouhodobé vize. Aby se odpoutaly od obvyklé snahy doždímat a vyčerpat, co se dá, a pak se uvidí (případně zmizí).

Vize zpátky?

Většina pokusů o vize u nás zatím spočívá hlavně v zahledění zpátky a v pokusech oživit to nejhorší, co učinilo z ČR neefektivního velkospotřebitele surovin a energie vykoupené zničeným prostředím a podlomeným zdravím obyvatel celých regionů. Stali jsme se tak zemí extrémně závislou na dovozu a vývozu, to znamená na chování partnerů a prostředí mimo naši kontrolu. Zemí zmítanou zahraničními ekonomickými cykly, které naše nekompetentní pravice dokázala svou politikou jen zhoršit.

Perspektivnější snahy pak narážejí na krátkozrakou kritiku, že v ČR chybí poptávka po inovacích. I když tu něco nového vznikne, nikdo to nechce či neumí použít.

Příčina je zřejmá, máme minimum originální výroby, která by byla závislá na přínosu domácích subjektů. Dokonce ani větší domácí podniky mnoho výzkumu nepotřebují, protože vše podstatné se odehrává v jejich zahraničních centrálách. Pokud však nemá česká ekonomika definitivně zdegenerovat na bezmocný koloniální přívěsek Německa a dalších vyspělých zemí EU, musí vytvořit podmínky pro obnovu domácí výroby pro domácí trh. Něco perspektivního může vyrůst jen se silným zázemím domácí poptávky.

Šanci dávají obory, pro které existuje potenciální domácí poptávka, vyžadující malá zařízení a menší objemy, které jsou dostupné malým a středním výrobním kapacitám. Motorem této poptávky je decentralizace, hospodářská obnova venkova, energetická a potravinová soběstačnost, ekonomika na bázi „internetu věcí“ a sociálních inovací včetně investic typu „crowdfunding“ a virtuálních alternativních měn.

Pokud prorazíme bariéru nepružných předpisů, uvedený trend nemusí narazit na významnější mocenský odpor, aspoň zpočátku. Malé a střední podniky jsou zatím pro většinu bank a velkých kapitálových skupin čímsi pod jejich rozlišovací schopnost.

Východ z nouze – „glokalizace“

Čeští občané mohou využít členství v EU na různých úrovních. Vedle přímých výhod evropské integrace (strukturální fondy, studium v zahraničí, zastání proti domácím mafiím apod.), lze čerpat i poučení z nejlepší evropské praxe ve srovnatelných podmínkách.

Zvláště zajímavé jsou v nejvyspělejších zemích EU aktivity obcí a regionů, které jsou zaměřeny na energetickou a potravinovou soběstačnost, sociální bydlení a využití místních úspor, zkrátka na to, co si mohou lépe zařídit pro vlastní potřebu občané a obce samy.

Poučme se i my z této nejlepší evropské praxe a soustřeďme se na to, co může být v rukou českých občanů, všude, i v regionech, které byly bezhlavě zbaveny svého ekonomického potenciálu. Je to horší, než vyčteme ze statistik, které vykazují stagnaci regionálního HDP. Co je nám platná řeč průměrných čísel, když v řadě míst prostě není vůbec nic.

Máme se definitivně sklonit před tlakem globalizace, nebo existuje nějaký „východ z nouze“?

Tlak globální konkurence lze oslabit tím, že se podpoří výroba financovaná místními zdroji pro místní potřebu.

Tento „východ z nouze“ si občané mohou případně zařídit sami, když podpoří místní výrobce tím, že si předplatí jejich činnost nebo dělají za své peníze pro sebe. Stát jim v tom může pomoci, i když zatím dává přednost tomu, že chce překážet.

Vnímání těchto aktivit jako „ostrůvků rozvojového světa“ je mylné, sofistikovanost lokální subsistenční výroby se prudce zvyšuje, protože může využít moderních technologií umocněných technikou otevřených inovací – co je ve spolupracující síti jednou vynalezeno nebo zlepšeno, okamžitě slouží všem. Využití globálních zdrojů inovací pro vzájemnou spolupráci v místě, to je „glokalizace“.

Obce 3. tisíciletí

Nejčastěji jde o využití družstevnictví a sociálního podnikání. Ve světě je vyzkoušená třeba komunitou podpořená zemědělská výroba – lidé si před sezónou předplatí podíl na zemědělské a potravinářské produkci své (družstevně vlastněné) farmy, a potom jsou zásobováni za předvídatelné výrobní ceny. Podobně pracují lokální samozásobitelská družstva v oblasti energetiky.

Situace ve světě ovlivňuje plány subsistenčních lokálních výrobců do příštích let – ale ve srovnatelné kategorii, například organického zemědělství, zpracování prvovýroby, v doplňkových obchodních modelech pro tržní nadprodukci.

Místní výroba, která se spotřebuje v místě, může používat také vlastní platební mechanismus v podobně virtuální místní měny (elektronické). Nabídku rozšiřuje propojení v síti s lokálními ekonomikami v okolí. Pochopitelná je také snaha vytvářet pracovní místa bez ohledu na to, že v Číně nebo Bangladéši by to bylo ziskovější. Jenže tento zisk by místním lidem nepomohl. V podmínkách „glokalizace“ je tak vnější svět věcí volby, nikoliv diktátu „trhů“.

V těchto aktivitách narůstá podíl převratných inovací, třeba „internetu věcí“ s využitím malé robotizace, pro kterou vznikají kdesi v internetovém „oblaku“ digitální návrhy pro malovýrobu náročných prvků a zákaznických řešení „na míru“.

Dalším prvkem, který často vstupuje do hry, jsou intencionální společenství v pozadí této aktivity, tedy záměr řešit sociální, kulturní a environmentální problémy místa, odmítnout účast na konvenčně pojatém hospodářském růstu s jeho neudržitelnými nároky na přírodní zdroje, zaměřit se na růst kvality života, obnovu kvalitního přírodního prostředí a sociální a lidský kapitál ve společenských vztazích a příležitostech pro osobní rozvoj.

Vznikají obce 3. tisíciletí, pro které bude potřeba v Evropském parlamentu prosazovat vhodná pravidla a zdroje. Jde o to, aby svépomocné a vzájemnostní aktivity, které vytvářejí pracovní místa, šetří životní prostředí a poskytují kvalitní a dostupné potraviny místním obyvatelům, nenarážely na přehnané hygienické předpisy v obecní jídelně či prodejně místních produktů, nebo aby místní kampelička, schopná podpořit živnostníky a malé podnikání v obci, neuvázla před extrémně náročnými podmínkami bankovního dohledu.

Svět se mění a rozumná politika vychází těmto změnám vstříc. Napřed se ale musí tato politika prosadit, a to je v rukou občanů. Bylo by chybou, kdyby občané neprosadili svůj vliv ve chvíli, kdy jsou nejsilnější. Ti, kdo přijdou k volebním urnám a využijí svého hlasu pro správnou volbu poslanců do Evropského parlamentu, zásadně ovlivní charakter našeho zapojení do evropské spolupráce.

Nejzákladnější politické cíle poslanců strany LEV 21 na půdě EP

Poslanci strany LEV 21 v Evropském parlamentu budou:

1. Usilovat o více peněz z rozpočtu EU na výstavbu škol a školek, na modernizaci a výstavbu silnic, železnic a bytových domů.

2. Podporovat evropské iniciativy pro boj s nezaměstnaností, zvyšování soběstačnosti a návrat výroby do Evropy.

3. Podporovat vytvoření investičního plánu pro EU, včetně infrastruktury pro decentralizovanou, udržitelnou, nízkouhlíkovou ekonomiku.

4. Podporovat všechny iniciativy směřující k uplatnění co nejvyšší ochrany spotřebitele na úrovni nejvyspělejších evropských států.

5. Důsledně odbyrokratizovat rozhodování v orgánech EU a demokratizovat je.

6. Prosazovat diverzifikaci dodávek energií, dokončení plně liberalizovaného trhu s elektřinou a plynem.

7. Přistupovat promyšleně k imigraci v zemích EU.

8. Usilovat o další posilování federativních prvků evropské integrace s rozumným rozdělením kompetencí mezi orgány EU, včetně Evropského parlamentu, a členských států při plném respektování oprávněných národních zájmů (tedy postupné přeměny EU po vzoru Švýcarska, které se vyvíjelo z konfederativního na federativní uspořádání).

Jak je zřejmé z výčtu těchto cílů, bude strana LEV 21 své hlavní úkoly na půdě EP vidět ve zvyšování životní úrovně a kvality života lidí.

Další klíčová témata, jež budou poslanci strany LEV 21 prosazovat v Evropském parlamentu

Političtí představitelé

· Podpora kandidáta na předsedu Evropské komise a kandidáta na stálého předsedu Evropské rady nominovaného Stranou evropských socialistů (PES)

Řešení ekonomické krize

· Regulace vývoje zadlužení v eurozóně

· Tlak na provádění úsporných opatření v silně zadlužených státech

· Prosazování bankovní unie

· Prosazování společných investic do konkurenceschopnosti

· Prosazování integrovaného rozpočtového rámce

· Pomocí záruk podpořit obnovení běžného poskytování úvěrů ekonomice a usnadnit financování investic

· Vyvinutí nového evropského přístupu k obchodnímu selhání a platební neschopnosti

Jednotný trh

· Snižování regulační zátěže

· Prosazování obchodních dohod (EU-USA)

· Zavedení digitální agendy (odstraňování vnitrostátních překážek transakcí, které probíhají on-line)

· Vytváření sítí v EU (zahájit novou fázi jednotného evropského nebe, širokopásmové digitální sítě, energetická infrastruktura)

· Posilování konkurenceschopnosti průmyslu

· Tvorba programů podpory vnitřního trhu EU s důrazem na podporu národního trhu a rozvoje trhu regionů

Prostor svobody, bezpečnosti a práva

· Podpora boje proti terorismu

· Zřízení úřadu veřejného žalobce

· Zavedení institutu jednotného evropského azylu

· Ochrana vnějších hranic

· Podpora zavedení jednotného evropského víza

Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU

· Zavedení většinového rozhodování v EP

· Zajištění jednotného zastoupení v mezinárodních organizacích

· Podpora posílení pravomocí vysokému představiteli EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku

· Sdílení a společné investice do vojenských kapacit

Budoucnost EU

· Směřování k federalismu s racionální dělbou kompetencí a při respektování jejich oprávněných národních zájmů

· Přeměna Komise na „evropskou vládu“

· Prosazení priorit rozpočtu EU

· Zabránění jednomu státu blokovat většinové iniciativy; rozpracování principu konstruktivní absence

Životní prostředí a energetika

· Pokračování boje proti změně klimatu, vymezení rámce politiky v této oblasti a tím poskytnout dlouhodobé perspektivy pro investice po roce 2020,

· Provedení revize směrnic o kvalitě ovzduší,

· Umožnění rychlého rozvoje inteligentních energetických sítí a inteligentního měření, a navázat tak na závěry konference Rio +20

· Iniciování technologické příležitosti k podpoře energetické účinnosti v odvětví dopravy

· Řešení jaderné bezpečnosti a návrhů týkajících se pojištění odpovědnosti za jaderné škody

· Příprava reformy a oživení systému EU ETS (SystémEU pro obchodování s emisemi)

Ekonomika

· Efektivní dohledový mechanismus na unijní úrovni s konkrétními pravomocemi pro instituce EU k dohledu na rozpočty a implementaci fiskálních politik členských států, aby se zajistilo, že členské státy dodržují evropská pravidla týkající se deficitů a míry zadlužení, na kterých se na unijní úrovni dohodly.

· Prohloubení evropského mechanismu solidarity, přičemž je možné projednat kroky směrem ke sdílení suverénních rizik.

· Posílení závaznosti koordinace ekonomických politik členských států ve vybraných oblastech ekonomiky, které jsou klíčové pro udržitelný ekonomický růst a zaměstnanost, a také pro stabilitu v eurozóně, která je pro naši ekonomiku klíčová.

· Přijetí opatření na podporu poskytování dlouhodobého financování reálné ekonomiky.

· Zavedení akčního plánu boje proti daňovým podvodům a daňovým únikům, účinný boj proti daňovým rájům

· Přijetí návrhů týkajících se retailového bankovnictví včetně transparentnosti u poplatků a zvyšování schopnosti spotřebitelů změnit banku.

· Příprava právních předpisů upravujících systémová rizika týkající se nebankovních subjektů a stínového bankovnictví, a další opatření k posílení identifikace a prevenci rizik v rámci bankovních aktivit.

Zpracoval: Ing. Jiří Paroubek, předseda strany

 

Závazek poslanců Evropského parlamentu za stranu LEV 21 – Národní socialisté

Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt!„ z posledního dopisu Milady Horákové, členky Národních Socialistů napsaný před tím, než byla komunisty popravena

Evropská unie je společenství evropských národů založené na ekonomické spolupráci a vzájemném respektu mnoha národů. Evropská unie je demokratické a dobrovolné sdružení zemí, které chtějí spolupracovat, žít v míru a postupně rušit hranice které nás rozdělují a posilovat prostor, který nás spojuje a vytváří domov. Ano Evropu a Evropskou Unii považujeme za domov našeho národa tak, jako považujeme Českou Republiku za domov nás občanů této země.

Byli to velcí čeští vlastenci a současně i Evropané, kteří do společné evropské pokladnice přinášeli takové hodnoty, jako požadavek mravní a duchovní obrody (Mistr Jan Hus), vzdělanosti a humanity („učitel národů“ Jan Ámos Komenský) a mírového soužití evropských národů (plán Jiřího z Poděbrad na mírový spolek evropských křesťanských panovníků). Z novodobých význačných osobností musíme zmínit především oba zakladatele Československé republiky, T.G.Masaryka, jejího prvního prezidenta a politika a myslitele evropského a světového formátu, a Edvarda Beneše, jejího druhého prezidenta a jednoho z architektů Společnosti národů.

I v Evropské Unii je ale každodenně potřeba bojovat za lepší Evropskou Unii a za zájmy Českého lidu v Evropě. České národní zájmy chápeme v duchu hesla našich národně socialistických předchůdců „Rovnost národů a rovnost v národě!“ Zároveň odsuzujeme všechny projevy nacionalizmu a snah odtrhnout Český národ od Evropské unie. Jsme připraveni kritizovat a zasahovat proti všem nešvarům v Evropské unii, ale nepřidáme se na stranu euroskeptiků, lidí šířících negativistický pohled na Evropskou unii. Pokud se nám něco na Evropské unii nelíbí, chceme toto řešit konstruktivně jako rovnocenný partner u kulatého stolu Evropské unie.

Naším programem v rámci Evropské unie je prohlubování spolupráce v rámci Evropské unie v ekonomické rovině a rovině vyšší integrace pracovního trhu a trvalé zvyšování mobility pracovní síly. Podporujeme přijetí eura v okamžiku, který bude výhodný pro Českou republiku.

Věříme, že Evropská unie má a bude mít na Českou Republiku pozitivní vliv, zejména ve vztahu na boj našeho lidu za ekonomický blahobyt a proti nešvarům jako je korupce a věříme, že i Český Lev má Evropské unii co dát. A o osud Českého národa v Evropské unii se nebojíme, vždyť jak říkal T. G. Masaryk „Lev je lvem i v kleci, nestane se oslem“.

Osobní závazek všech kandidátů strany do Parlamentu EU

1. Budu hájit národní zájmy České Republiky v rámci EU.

2. Budu bojovat s korupcí a podpořím legislativu vedoucí k omezení korupce.

3. Budu bojovat za prosperitu České Republiky a hájit principy ekonomické výhodnosti rozhodnutí EU pro České občany

4. Zasadím se o vyšší ochranu spotřebitelů v rámci EU.

5. Budu prosazovat zvýšení spolupráce v sociální oblasti v rámci EU.

6. Budu prosazovat zrušení daňových rájů v rámci EU a úplnou transparentnost v tom kdo vlastní jakou právnickou osobu v Evropské unii.

7. Prosadím možnost nulové sazby DPH na vybrané komodity v oblasti základních potřeb a vybavení pro děti.

8. Budu prosazovat nástroje na měření efektivity výdajů EU a efektivity a výkonnosti byrokratických orgánů EU.

9. Budu prosazovat udržitelný rozvoj EU s akcentem na životní prostředí, ekonomiku a sociální oblast.

10.Prosadím přísnější postup vůči zemím porušujícím dohody EU.

Zpracoval: Filip Drapák

zpět na úvodní stranu