Aktuality

Na volby úrodný víkend – Ukrajina, Tunisko, Uruguay

V článku pod názvem Vítězství brazilské levice jsme analyzovali výsledek nedělních prezidentských voleb v Brazílii, tedy v sedmé hospodářsky nejvýznamnější zemi světa, která je již tradičním lídrem zemí Latinské Ameriky. V tomto článku se budeme věnovat volebním kláním v dalších zajímavých zemích.

V článku pod názvem Vítězství brazilské levice jsme analyzovali výsledek nedělních prezidentských voleb v Brazílii, tedy v sedmé hospodářsky nejvýznamnější zemi světa, která je již tradičním lídrem zemí Latinské Ameriky. V tomto článku se budeme věnovat volebním kláním v dalších zajímavých zemích.

Uruguay

Také v sousedské zemi Brazílie, Uruguayi, která patří k nejmenším zemím Jižní Ameriky, proběhlo v neděli první kolo prezidentských voleb. V nich vcelku dle očekávání největší počet hlasů – kolem 45 % získal levostředový kandidát Tabaré Vázquez. Ale absolutní většinu hlasů již v prvním kole nezískal.

Do druhého kola voleb, které se uskuteční 30. listopadu, s ním postupuje pravostředový kandidát Luis Lacalle Pou, jenž získal zhruba 31 % ze zhruba 2,1 milionů hlasů. Na třetí pozici se v prezidentské volbě umístil kandidát tradiční pravicové strany Colorado Pedro Bordaberry se 13 % procenty hlasů. Ten se již vyjádřil, že ve 2. kole podpoří svými hlasy pravicového kandidáta.

 Vázquez byl již prezidentem po jedno volební období v letech 2005–2010 a ústava státu mu zabraňovala podruhé za sebou před pěti lety kandidovat. Jeho nástupce (a nyní zřejmě i předchůdce v úřadu prezidenta) José Mujica, je rovněž reprezentantem levice.

Vázquez byl v době výkonu své funkce velmi oblíbeným prezidentem. Nejen pro svou bezpříkladnou skromnost a pro svůj osobní altruismus, ale také pro velmi dobré výsledky hospodářské a sociální politiky vlády uruguayské levice. Za obou levicových prezidentů dosahoval hospodářský růst země v každoročním průměru 5 % a podíl obyvatel žijících pod hranicí chudoby se za 10 let vlády levicových prezidentů snížil z třetiny na dnešních zhruba 10 %. A to je skutečně impozantní výsledek.

Uruguayská levice kromě toho přichází ve svém programu, na podmínky Latinské Ameriky, s úžasně svobodomyslnými návrhy, jako je legalizace potratů, legalizace homosexuálních párů i legalizace prodeje a produkce marihuany pod státní kontrolou. A tyto návrhy získávají v uruguayské společnosti širokou podporu. Zdá se, že Vázquez, pokud se nestane nic překvapivého, má velkou šanci být po druhé zvolen prezidentem.

Tunisko

Po dlouhé době přicházejí z některé muslimské země nadějné zprávy, pokud jde o volební vítězství sekulárních sil v naprosto svobodných a demokratických volbách. Před třemi lety v prvních svobodných volbách, po pádu umírněné diktatury prezidenta bin Alího, získali islamisté 37 % hlasů a stali se rozhodující politickou silou ve státě. Ovšem silou omezovanou tradičně významnými sekulárními náladami tuniské společnosti, jejíž elity, politické i ekonomické, se hlásily vždy spíše k francouzské kultuře.

Islamistická Ennhada byla v posledních třech letech součástí všech tuniských vlád. Díky své vládní nezkušenosti a ideologické předpojatosti však nevládla dobře a silně rozdělovala tuniskou společnost.

V průběhu času se proti ní kolem osobnosti nestora tuniské politiky Essebsiho (88 let), jenž byl významným činitelem již v režimu bin Alího a v administrativě zakladatele tuniského státu Habíba Burgiby, zformovala významná sekulární síla Nidaa Tounes. Ta se skládá z liberálů, socialistů, odborářů i činitelů někdejší státostrany socialistického typu, kteří jsou označováni jako technokraté. Jako lidé se zkušenostmi ve správě země, kteří jsou stát schopni dobře spravovat.

Essebsi byl tedy politicky činný již Burgibově vládní administrativě a na úspěchy dosažené v té době – liberalizace školství, široká práva žen – je řada Tunisanů hrdých. To Essebsimu umožňuje svou stranu představovat jako sílu modernity.

V 217členném tuniském parlamentu získala sekulární Nidaa Tounes – Tuniská výzva – 83 mandátů, zatímco islamisté pouze 68. Je třeba dodat, že třetí nejsilnější stranou v parlamentních volbách se se zhruba 5 % hlasů stala levicová Lidová fronta, seskupená kolem komunistické strany. A hned za Lidovou frontou se umístili liberálové.

Bez Essebsiho zkrátka žádné budoucí vládní uspořádání nebude možné. Má dobře rozdané karty pro povolební vyjednávání. Buď ustaví vládu s dalšími sekulárními stranami, tedy s levicí a liberály, nebo vytvoří velkou koalici s islamisty.

Sekulární politické síly v Tunisku si musí být do budoucna vědomé jednoho důležitého a varovného faktoru. V Sýrii a v Iráku v řadách bojovníků Islámského státu působí cca 3 000 Tunisanů a jejich kontingent je v ozbrojených silách IS co do četnosti jedním z nejvýznamnějších.

Ukrajina

Zdá se, že volební výsledek dosažený v parlamentních volbách na Ukrajině dává dobré možnosti k urovnání občanské války na východě země a k celkové stabilizaci státu. Radikální ukrajinští nacionalisté jsou po volbách slabší, nežli se očekávalo.

Vítězem voleb se o „prsa“ stala Lidová fronta premiéra Jacenyuka před průzkumy favorizovaným Blokem Petra Porošenka. Vládní tábor byl výsledky voleb jednoznačně posílen, prezident Porošenko však vyšel z klání poněkud oslaben. Obě dvě vládní politické formace získaly mírně pod 22 % hlasů (po sečtení 2/3 hlasů, takže po započtení třetí třetiny může být výsledek i obrácený).

Jacenyukova Lidová fronta byla nejúspěšnější na západě země a v mnoha centrálních regionech. V centrální části země byl však úspěšnější Porošenkův Blok. A v převážně ruskojazyčných regionech na východě státu a v Oděse byl nejúspěšnější „Opoziční blok“ (Strana regionů). „Opoziční blok“ získal na celé Ukrajině zhruba desetinu všech hlasů. Zbývá dodat, že ve dvou regionech na východě Ukrajiny (v Doněcku a v Luhansku) volby neproběhly a proběhnou příští víkend v režii povstalců.

Zdá se, že obě proevropské strany ustaví vládu, která bude usilovat o urovnání válečného konfliktu, a zejména o obnovu hospodářství. Samozřejmě, že tím základním předpokladem obnovy hospodářství je ukončení občanské války.

 V zemi v nejbližší době „nehrozí“ žádné další volby, a tak vláda může činit pragmatická rozhodnutí bez toho, že by se její představitelé museli předhánět s nacionalisty, kdo udělá více rámusu a zaujme protiruštější postoj. Ukrajinská vláda bude nutně potřebovat nějakou formu dohody s Ruskem, a to nejen dohodu týkající se zemního plynu.

Představa významné části politických elit Západu, že není třeba respektovat národně-bezpečnostní zájmy Ruska, je bytostně chybná a může vést k eskalaci napětí i k vojenské konfrontaci širšího charakteru. Je to stejné, jako kdyby Mexiko, zemi sousedící se Spojenými státy, ovládli levičáci Chávezova typu. Těžko by se s tím USA jen tak smířily, cítily by se ohrožené ve svých národně-bezpečnostních zájmech.

Ukrajinu čeká dlouhá zima, musí platit účty za již odebraný plyn (přes 10 miliard dolarů) a musí mít peníze na zimní platby za nový plyn. Je zřejmé, že účty za Ukrajinu bude platit někdo jiný. Nejspíše EU. A nejsou to jediné účty, které bude třeba za Ukrajinu zaplatit v souvislosti s její katastrofální hospodářskou situací.

Celkově lze říci, že parlamentní volby na Ukrajině zabraňují další radikalizaci politických elit této země. Pokud politická elita Ukrajiny pochopí správně toto poselství ukrajinských občanů, vládu ustaví nejumírněnější proevropské síly. Silná pozice „Opozičního bloku“ na východě země a také v parlamentu bude vyvažovat tlak na vládu ze strany radikálních nacionalistů. Celkově je tady nová šance pro Ukrajinu.

Jiří Paroubek

zpět na úvodní stranu
Další aktuality