Aktuality

Komu prospějí instrumenty studené války

Zvolna se vracíme k nástrojům studené války. Západ má zkušenost, že sovětské impérium se rozpadlo pod jeho tlakem, nevydrželo tempo zbrojení a sem tam do toho přišly i nějaké ty sankce na strategický materiál. Česká média ve svém hlavním proudu s radostí a zadostiučiněním píší o (zatím) údajných problémech ruského hospodářství, drceného ekonomickými sankcemi Západu. Jaksi vůbec ale nepíší o křehkém oživení evropského hospodářství ani o ekonomice USA, která jde jednou nahoru a jednou dolů, a už vůbec nic nepíší o ukrajinské ekonomice a jejich olbřímích problémech.

Ukrajina byla ještě na začátku roku velmi blízko bankrotu. Nemalé výdaje na válku na východě Ukrajiny hospodaření státu zajisté příliš nepomohly. Bylo by smutné, kdyby ukrajinská armáda proruské autonomistické síly neporazila. Po této fázi války, jejímž vítězem bude Ukrajina, tak zajisté nastane další fáze vedená zcela jinými prostředky. Tedy pokud nedojde k dohodě mezi Moskvou a Kyjevem… Bude docházet k útokům na představitele kyjevské administrativy, na kyjevské úřady a instituce, a to eventuálně až do té doby, dokud nedojde k rozumnému státoprávnímu uspořádání Ukrajiny respektujícímu zájmy početné ruskojazyčné menšiny na východě země. Rusku půjde nepochybně také o to, aby se Ukrajina nestala součástí NATO.

Každá velmoc má své zájmy, a ačkoli se tomu někteří čeští komentátoři upřímně diví, má je i Rusko. Při vzniku samostatné Ukrajiny, po rozpadu Sovětského svazu, daly Spojené státy Rusku záruku, že se Ukrajina nestane součástí NATO. Tento závazek poskytly Spojené státy oslabenému Rusku prezidenta alkoholika Jelcina. Čekají snad, že V. Putin, poněkud jiný kalibr nežli Jelcin, nebude na tomto závazku trvat?

Před pár dny si svět připomínal sto let od zahájení I. světové války. Jednou z příčin tohoto konfliktu bylo, že jedna z velmocí – Rakousko – Uhersko – měla pocit, že jsou jinými velmocemi a státy zcela přehlíženy její zájmy na jihovýchodní periferii říše, tedy na Balkáně. Činnost srbských ultranacionalistů (Ápis a spol.) – někdy podporovaných a jindy „jen“ tolerovaných Srbskem – v jihoslovanských částech habsburské monarchie rozkládala její celistvost. Po ukončení balkánských válek (1912-1913) bylo pak jen otázkou času, kdy dojde mezi posíleným Srbskem a stresovanou rakouskou říší, toužící potvrdit své otřesené velmocenské postavení, k válečnému konfliktu. Zvláště Francie a Rusko si už v té době uměly představit Evropu bez Rakouska – Uherska.

Ale zpět do dnešních dnů. Západ chtěl dát Rusku lekci za některá příkoří, která Rusko v poslední době zejména Spojeným státům způsobilo (zabránění útoku západních velmocí na Sýrii; úspěch ve vyjednávání s Íránem, oslňující ekonomická produkce Ruska ve světě ve spojenectví s dalšími státy BRICS atd.) Díky neobratnému postupu Západu ztratila Ukrajina Krym a prezident Putin každým dnem upevňuje své vnitropolitické postavení. Zejména někteří čeští novináři rádi fantazírují o tom, jak omezení dovozu luxusního zboží ze Západu odpudí od Putina vzmáhající se (a rozmařilé) ruské střední vrstvy. Tito „analytici“ se ale na Rusy dívají pohledem Středoevropana. Zapomínají, že Rusové jako národ, pokud mají pocit, že je napadena jejich národní identita, mají práh citlivosti utrpení, které snesou, nesporně nejvyšší ze všech evropských národů. Tentokrát ani nebudou muset trpět v zemljankách, v partyzánských oddílech, či s příděly jídla a šatstva jen na jejich prostou reprodukci. Nedávno jsem na ČT viděl reagovat jednu ruskou ženu na otázku, co pro ně budou znamenat sankce Západu. Odpověděla: „Místo tří norkových kožichů si koupím jen jeden.“

Prezident Putin vydal dekret, v němž zakazuje dovoz zemědělských výrobků ze všech zemí, které se připojily k sankcím proti Rusku. Česko v důsledku toho přijde o možnost vyvézt do Ruska potraviny za pár miliard korun ročně. A protože i jiné země ztratí možnost vyvážet do Ruska potravinové zboží, budou jeho umístění hledat jinde. Tedy, jinde v Evropě. Zostří se tak konkurence na českém trhu, a to v konečném důsledku povede ke snížení výkupních cen zemědělských výrobků a následně k omezení české zemědělské výroby.

V. Putin hovořil také o potřebě nahradit v krátké době dovoz leteckých motorů do malých letadel vlastní produkcí. To jistě nebude snadný úkol ani pro zemi s vyspělým leteckým průmyslem, kterou Rusko je. Ale tento krok u nás citelně zasáhne bývalý Let Kunovice vyrábějící ročně 15 – 16 malých letadel, převážně pro ruský trh. To jsou jistě nemalé tržby této společnosti i řady subdodavatelů, které se „ztratí“ z HDP naší země, a na trhu práce přibude několik set nezaměstnaných vysoce kvalifikovaných zaměstnanců, pro něž na Zlínsku nebude uplatnění.

Rusku bude trvat asi 3 – 4 roky, než obrátí toky svých plynovodů ze Západu na Východ, tedy z Evropy do Číny a Indie. Nové ekonomické velmoci světa – Čína a Indie – čekají na svou příležitost. Zajištění ruského plynu a ruské ropy jim poskytne potřebné zdroje pro budoucí hospodářský rozvoj svých zemí. Namísto ruského plynu za 3 – 4 roky budou země EU dovážet americký (jaká náhoda) anebo ukrajinský břidlicový plyn. (Pochopitelně z východní Ukrajiny, zhruba z míst, kde nyní probíhá občanská válka, distribuovaný západními nadnárodními společnostmi.)

A pak, že ekonomika neurčuje politiku.

Jiří Paroubek

 

zpět na úvodní stranu
Další aktuality