Aktuality

Jiří Pondělíček: Matení pojmů

Témata historie 20. století, zejména II. světové války a poválečného období, jsou stále čtenářsky a divácky atraktivní, a tak je kolem nás mnoho příležitostí setkat se s publikacemi a pořady pojednávajícími více či méně zasvěceně o tomto dějinném období. Autorů, pořadů i textů je hojnost, s jejich seriózností to ale bohužel bývá často horší.

A nemusí jít o propagandistické zkreslování dějin, jak je tomu například ve filmovém paskvilu jménem Habermannův mlýn. Ono stačí používat nesprávné pojmy. Takovým nešvarem je například nesmyslné používání pojmu Sudety pro celé české a moravské pohraniční území, někdy dokonce pro celé území Čech a Moravy. Zmatek vyvolává i to, jak je nazývána strana, která vynesla A. Hitlera a jeho smečku k moci. NSDAP. Tedy: Nationalsozialistische  Deutsche  Arbeiterpartei. Překlad zní – Nacionálně socialistická německá dělnická strana. Vžitý a běžně užívaný pojem pro stoupence tohoto hnutí zní v češtině nacisté. Pejorativně náckové. Přesto bývá v médiích často vidět označení národní socialismus, národní socialisté, národně socialistická strana a podobně.

A tady nastává uvedení v omyl, protože v českém a československém prostředí tento pojem není totožný s nacismem. Označuje totiž příslušníky a sympatizanty ČSNS, tedy Československé strany národně socialistické. Té strany, kterou reprezentoval např. E. Beneš, M. Horáková a mnozí další, kteří Hitlerovy názory jistě nesdíleli. Naopak se jednalo o demokraty, kteří české a československé zájmy uplatňovali v duchu masarykovských humanitních ideálů a ve snaze o mírovou spolupráci zemí a národů. Proti německým nacistům aktivně bojovali a mnoho jich bylo nacisty zavražděno.  A tak nesprávné a hloupé používání pojmů nejen mate veřejnost a podílí se na současném hrubém zkreslování historie naší země a národa, ale vypovídá mnohé i o kvalitách současné publicistiky. Že není valná, je všeobecně známo a ukázal to i odpor veřejnosti proti nestoudné mediální manipulaci například během prezidentské volby. Lidé pera a umění by se tedy měli opravdu zamyslet sami nad sebou a konečně sebevzděláváním a sebereflexí přispět k obnovení kvalit současné novinařiny, literatury, ale i celkově českého kulturního života a umělecké tvorby.

Jiří Pondělíček

zpět na úvodní stranu
Další aktuality