Aktuality

ČNB hodlá dál oslabovat korunu

Názory finančních analytiků na to, kolik Česká národní banka (ČNB) vlastně v letošním létě za oslabování české koruny utratila, se shodují především v tom, že to bylo hodně peněz. Zdá se, že v červenci za svou chiméru vedení ČNB utratilo jednu miliardu eur, v srpnu tři miliardy eur a v první dekádě září jednu miliardu eur. A zdá se, že celý problém s intervencemi ještě neskončil. Jinak řečeno, nás, daňové poplatníky, to bude stát stále více.

Jestliže se za pár měsíců ze státních peněz, a peníze ČNB nepochybně státními penězi jsou, vyházelo několik miliard korun, jsou tyto intervence skutečně drahý špás. A spoléhat na to, že spekulanti někdy v polovině prosince odjedou na rekreaci na Seychely či do Alp a spekulace je přestanou bavit, je prostě hloupost…

Možná by si analytici ČNB, kteří dosti dogmaticky trvají na splnění určitých inflačních cílů, měli podrobněji prostudovat například vývoj cen důležitých komodit na světových trzích. Samozřejmě, že ceny komodit kolísají a jsou rovněž předmětem spekulací, ale myslím, že bychom našli jen málo významných komodit, ať už surovin pro průmyslovou anebo potravinářskou výrobu, kde by se dalo říci, že dochází k trvalému a třeskutému vzestupu cen. Je tomu naopak.

Prostě většina komodit zaznamenává dlouhodobě pokles cen, který ale třeba není tak patrný pro povrchního pozorovatele, protože dochází ke kolísání těchto cen. Nejpatrnější je to na vývoji cen nafty a zemního plynu a zde se navíc dá předpokládat, že po masivním vstupu Íránu a časem jistě i Libye na světový trh, dojde k dalšímu poklesu cen těchto komodit.

Má otázka je, proč by vlastně mělo docházet k jiným nežli deflačním tlakům? Pokles cen surovin pro energetiku znamená pokles cen elektrické energie, a tyto poklesy cen surovin a energií se souborně promítají do průmyslové výroby i do  života domácností. To „podporuje“ deflační tlaky.

Trvat za těchto okolností na splnění nesplnitelného inflačního cíle, je dovoluji si říci, přepychem, který přijde stát ještě na hodně peněz…

Smutné je, že i prezidentem predestinovaný nový šéf ČNB Rusnok, který ovšem v bankovnictví celý čas svého působení strávil jen jako lobbista penzijních fondů, má na věc vlastně podobný názor jako dosavadní guvernér ČNB Singer.

Myslím, že prezident by měl ještě zvážit do čela ČNB jmenování jiné, pružnější a kvalifikovanější, osoby do čela ČNB. Nabízí se skuteční odborníci typu bankéře P. Kysilky či někdejšího guvernéra ČNB Z. Tůmy a podobně.

zpět na úvodní stranu
Další aktuality