Za Kalouskův rozpočtový podvod může i bezradnost opozice

Zákon o státním rozpočtu je naprosto klíčový. Právě na souhlasu veřejnosti, kterou zastupují její volení zástupci, vznikl evropský parlamentarismus, a to podle zásady „žádné daně bez souhlasu parlamentu“. Proto považuji za pohrdání parlamentní demokracií v naší zemi, předkládá-li ministr financí za souhlasu premiéra a vlády Poslanecké sněmovně rozpočet, který již dopředu zpochybňuje.

Není náhodou, že cenu za „nejlepšího ministra financí roku“ dostává Miroslav Kalousek vždy, když se mu povede tento kolosální podvod a bez většího odporu opozice obejde parlament v tak zásadní věci, jakou je schvalování státního rozpočtu. Nadnárodní spekulativní kapitál totiž vždy uměl ocenit podobné kreativní obcházení parlamentu a demokratických procedur, jaké už podruhé předvádí Miroslav Kalousek. Pro tyto ekonomické zájmové skupiny je totiž demokracie vždy jen neefektivním zdržováním.

Koneckonců, dnes tuto výhradu vůči politice a politikům slyšíme z úst ekonomů, placených velkými nadnárodními korporacemi stále častěji: politika je příliš pomalá na řešení ekonomických problémů. Jak je vidět, Česká republika našla v Miroslavu Kalouskovi a Nečasově vládě jakousi třetí cestu, kterou může inspirovat okolní „pomalý“ demokratický svět.

Bohužel, opozice v čele s ČSSD kritizuje Nečasovu vládu způsobem, kdy ta si takové jednání může dovolit. Výrazem „zberánkovatění“ levicové opozice je i to, že i v takové situaci, jakou je předložení vylhaného státního rozpočtu vládou, volí pouze zdržovací taktiku, na kterou nemá ani dostatek argumentů a řečníků, místo přímého a jasného direktu v podobě vyvolání hlasování o nedůvěře vládě.

Takovou beránčí opoziční politikou, tváří v tvář pohrdání parlamentem i opozicí, přebírá ČSSD velkou část odpovědnosti za to, co se v naší zemi děje.