Obstrukce: dobrá taktika, špatná strategie

Vládní koalice včera v poslanecké sněmovně za pouhých 35 minut po několikadenních obstrukcích opoziční ČSSD schválila reformní návrhy vrácené senátem. Musím říci, že takticky byla celá obstrukční akce vymyšlena a zvládnuta velmi dobře. Ze strategického hlediska však nikoliv.

Jsem si totiž jist, že pokud by se stejným postupem přišla sociální demokracie v době, kdy se o reformních návrzích ve sněmovně hovořilo v prvním čtení, jak jsem ČSSD tehdy radil, případně také ve sněmovních výborech, mohla by být podoba reformních zákonů jiná. Takto je však celá věc prezentována jako vítězství koaličních stran.

Za pět let, co jsem byl ve vedení sociální demokracie, se mi nepodařilo dovést „své“ lidi – poslance – na barikádu a tam je nechat „rozstřílet“ tak, jak se to v této věci podařilo Bohuslavu Sobotkovi. Nevidím v tom žádný politický smysl. Pokud bylo cílem konečně mediálně zaujmout a zastavit tak propad preferencí ČSSD, pak výsledek bude – s ohledem na nulový obsah vystoupení některých poslanců ČSSD – přesně opačný.

Stále zastávám názor, že by měla sociální demokracie – jakožto strana s nejsilnějším poslaneckým klubem – iniciovat schůzi k hlasování o nedůvěře vládě. Pokud s takovým návrhem přijde, spolu s Jiřím Šlégrem jsme připraveni tuto iniciativu podpořit. A není – podle mého názoru – důležité, zda by vláda skončila či nikoliv. Nejdůležitější by v takovém případě byla zcela otevřená debata, ve které by se mohlo souhrnně poukázat na všechny chyby Nečasovy vlády.