Aktuality

„Český král je nahý,“ řekl šéf NATO

Generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen české politiky a hlavně generály nepotěšil. Ještě před příjezdem do Česka na oficiální návštěvu nám připomněl, že v případě vojenského střetnutí by byla česká armáda pro NATO zcela zbytečná. Neprohlásil nic, co bychom nevěděli. Jen to dosud nikdo tak otevřeně a na mezinárodním fóru ještě neřekl. A česká politická reprezentace si to nebyla ochotna přiznat.

Nemusím být náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky nebo ministrem obrany, abych věděl, že kromě několika set speciálně cvičených a v mezinárodních misích prověřených vojáků nemá Česko vojáky ani techniku, která by byla schopná zapojit se do moderního konfliktu. Desetitisícové vojsko, které řeší problémy se základní výstrojí, kdy si profesionální vojáci kupují opotřebované oblečení za své peníze v armyshopech, dost dobře nemůže odolávat protivníkovi, kterého by teoreticky mohlo v případě současné východní krize představovat například Rusko.

Přitom, pomineme-li naddimenzovanost ozbrojených sil do roku 1989, patřilo meziválečné a krátce potom i poválečné Československo ke světovým zbrojním velmocem. Síla československého zbrojního průmyslu dávala přirozeně sílu a sebevědomí celému státu i jeho armádě. Co z této síly a tohoto sebevědomí dnes zbylo?

Po roce 1990 byl tehdejší obranný průmysl během velmi krátké doby pod záminkou idealistické mírumilovnosti destruován. V podstatě zanikl, více na Slovensku než v Česku. Přitom trhy, které jsme v návalu pacifismu s velkou slávou opustili, rychle zabrali naši současní spojenci v NATO anebo právě zmíněné Rusko.

Kde jsou časy, kdy armáda Velké Británie nakoupila a vyráběla československé kulomety, protože na rozdíl od jejích výrobků se hlavně během krátké doby nepřehřívaly? Kulomet BREN – Brno-Enfield – pak sloužil v československé nebo britské variantě ještě desetiletí po 2. světové válce po celém světě. Jednu třetinu tanků, které v roce 1940 v bleskovém tažení porazily Francii, mělo Německo z okupovaného Československa. To je historie, kterou jsme v roce 1989 zcela odvrhli a následky nyní tvrdě sklízíme.

Zástupci českých zbrojních podniků a asociací upozorňují, že první otázkou, kterou zákazník v této branži vysloví, je: „Kolik vašich výrobků používá vaše domácí armáda?“ Jak na ni mohou české zbrojovky, které přežily, odpovědět? Obrněné transportéry a auta jsou z Rakouska a Itálie, střelivo je také zahraniční, letadla ze Švédska, vrtulníky buď ještě staré ruské, nebo z Polska, střelecké systémy v tancích rovněž nepocházejí z domácích továren.

Vyspělý zbrojní nebo, chce-li někdo, obranný průmysl přináší synergické efekty pro celou zemi. Je mimo jiné nositelem nejvyššího technického pokroku, řady technologických procesů, vynálezů a postupů, které se postupně dostávají do běžné civilní výroby a slouží pro dobro člověka, ač k tomu nebyly původně určeny. Nehledě na totožné efekty, které pro jiná odvětví a zaměstnanost přináší zbrojní továrny, stejně jako je tomu například u automobilového průmyslu. Tady synergické efekty nikdo nezpochybňuje.

Upevnění armády, její rozvoj, to nejsou jen vynaložené finance. Tedy pokud existuje silné průmyslové zázemí, které takovou armádu buduje. Ano, armáda stojí peníze, ale jejich zdrojem je i průmysl, který současně armády zásobuje a vyzbrojuje. Jenomže není možné být součástí NATO a přitom se spoléhat, že když nás někdo ohrozí, o naši bezpečnost se postarají druzí.

 

Jiří Paroubek

zpět na úvodní stranu
Další aktuality