Aktuality

Babišovy pohádky

A. Babiš pro významný deník Financial Times uvedl, že za této vlády do eurozóny Česká republika ještě nevstoupí. V tom má jistě pravdu. Jako důvody, proč se tak rozhodně nestane, ale český ministr a známý „profík“ uvedl, že by tento krok byl velmi drahý, poškodilo by to české exportéry a fakt, že existuje hrozba, že Řecko nebude splácet svůj dluh. Obávám se však, že tyto premisy budou – bohužel – platit i za deset či patnáct let.

Tím, jaké důvody Babiš uvedl, opět poněkud poodkryl oponu své nekompetentnosti. Když už se ale, podobně jako TOP 09 v časech své největší slávy v roce 2010, zaklíná Řeckem, měl by připomenout, kde se vlastně řecké dluhy vzaly. V médiích jsou řecké dluhy stále představovány jako něco, co vzniklo přeplácením důchodců a státních zaměstnanců. Jestli ale bylo v Řecku něco opravdu neslýchaně štědrého, pak to byly vojenské výdaje. Pokud jde o podíl zbrojních výdajů na HDP, je Řecko hned za USA… Více jsem o tom napsal například zde. Ohánět se ještě dnes Řeckem může mít možná úspěch u jisté části veřejnosti, příliš racionální argumentace to však není…

Prezident Zeman a premiér Sobotka se před několika týdny shodli, že by ČR měla přijmout euro v roce 2020 (tedy, jak si i A. Babiš jistě dokáže spočítat, ne již v čase působení současné vlády). Nyní je třeba, aby se dohoda mezi premiérem a prezidentem stala základem pro seriozní diskusi napříč politickým spektrem.

Aby bylo možné euro v roce 2020 přijmout, je nutné přesvědčit veřejnost o tom, že je takový krok výhodný. Těžko přijímat euro v době, kdy je valná většina občanů proti němu – jak je tomu nyní. V této věci však zatím vláda, zdůrazňuji, že podle své vlastní charakteristiky proevropská, nic moc nedělá – a zářným příkladem jí v tom jde ministr financí A. Babiš.

Zásadní by pro vládu měla být snaha zbavit se každoročního schodku státního rozpočtu – a to skutečně nepůjde docílit tím, že vládní auta už se nebudou kupovat s metalízou a koženými sedačkami, ačkoli se A. Babiš pokouší veřejnost přesvědčit o opaku. Pokud by A. Babiš chtěl v této věci skutečně něco dělat, nesmetal by ze stolu úvahy o zavedení druhé sazby korporátní daně pro největší české firmy…

A pak je třeba také připomenout, že v národním zájmu je, aby ke dni přistoupení ČR do eurozóny konvertibilní kurz koruny vůči euru co nejvěrohodněji vystihoval ekonomickou realitu a sílu české ekonomiky ve vztahu k té evropské a byl pro české občany co nejvýhodnější.  Zdá se, že takovým kurzem je cca 18 – 20 korun za euro. Tomu jsme ale, i díky intervenční činnosti ČNB, nyní na hony vzdáleni…Je-li vysněným kurzem českého byznysu poměr eura a koruny 1 ku 28, čeští střádalové jedním administrativním aktem přijdou zhruba o třetinu hodnoty svých úspor (pokud by konverze k datu vstupu ČR do EMU byla na tomto kurzu postavena).

Před každými volbami nám A. Babiš téměř na každém kroku z plakátů a billboardů sliboval, že bude „makat“. Neřekl sice pro koho, a je pravda, že pro svůj Agrofert „zamakal“ pěkně a nyní se může těšit na 5 miliard korun daňových odpočtů plynoucích mu v letech 2015–2020 z prodloužení podpory pro biopaliva první generace, ale čeští občané, kteří ho volili, nejspíše předpokládali, že bude makat pro ně a v jejich zájmu. Co se však týče zájmu českých občanů, A. Babiš zatím jen žvaní – a někdy ještě k tomu pěkné hlouposti.

zpět na úvodní stranu
Další aktuality